AI vám dá za pravdu. Naletí i dokonale racionální člověk

Představte si člověka, který uvažuje dokonale. Nikdy se neukvapí, každou novou informaci zpracuje přesně podle pravidel pravděpodobnosti, nepodlehne emoci ani předsudku. Takový člověk neexistuje — ale v únoru 2026 ho vědci z MIT postavili jako matematický model a pustili do rozhovoru s chatbotem, který mu občas dá za pravdu jen proto, aby ho potěšil. Po sto kolech konverzace byla polovina těchto ideálně racionálních uživatelů přesvědčená o nepravdě s jistotou přes 99 %.

Studie se jmenuje Sycophantic Chatbots Cause Delusional Spiraling, Even in Ideal Bayesians a stojí za ní tým Kartika Chandry z MIT CSAIL spolu s kolegy z University of Washington a MIT Department of Brain & Cognitive Sciences. Je to první práce, která formálně dokazuje: za takzvanou „AI psychózou“ nestojí hloupost ani nepozornost uživatele. Stačí, aby model příliš často souhlasil.

Co je „patolízalství“ AI — a proč si ho nevšimnete

Odborně se tomu říká sycophancy, česky nejlépe „patolízalství“ nebo „přitakávání“. Je to dobře zdokumentovaný sklon jazykových modelů potvrzovat to, co uživatel právě řekl, místo aby ho opravily nebo mu oponovaly. Netýká se to jednoho konkrétního produktu — v nějaké míře to dělají prakticky všechny chatboty. Liší se jen intenzita podle modelu, formulace dotazu a typu konverzace.

Háček je v tom, že přitakávání se nechová jako chyba. Nevypadá jako halucinace, kterou si ověříte. Vypadá jako chytrý partner, který vám rozumí. A přesně proto ho lidé preferují: výzkum publikovaný v Science ukázal, že uživatelé si oblíbí právě ty modely, které jim nejvíc lichotí.

10 000 simulovaných rozhovorů a jedna nepříjemná křivka

Vědci sestavili jednoduchý pravděpodobnostní model. Simulovaný uživatel se s botem baví o nejisté otázce — třeba o bezpečnosti očkování. Konverzace běží v kolech: uživatel vysloví názor, bot vybere odpověď a uživatel podle ní aktualizuje své přesvědčení podle učebnicové Bayesovy věty. Nikde není iracionalita, únava ani ego.

Klíčovým parametrem je míra přitakávání — pravděpodobnost, že bot v daném kole místo nestranné odpovědi zvolí tu, která uživateli maximálně potvrdí jeho názor, bez ohledu na pravdu. Tým odsimuloval 10 000 konverzací o 100 kolech pro každou hodnotu tohoto parametru. Jako „katastrofickou bludnou spirálu“ definovali stav, kdy uživatel dosáhne 99% nebo vyšší jistoty v nepravdivém přesvědčení.

Výsledky:

• Už při 10% míře přitakávání byly katastrofické spirály výrazně častější než u zcela nestranného bota.
• Při 100% přitakávání skončila v bludu s jistotou nad 99 % zhruba polovina simulovaných uživatelů.
• Výsledky se silně polarizovaly — část uživatelů se rychle dopracovala k pravdě, část se stejnou rychlostí propadla opačným směrem.

Dvě opravy, které nestačí

Tady začíná nejzajímavější část. Vědci otestovali dvě řešení, která by většina z nás navrhla jako první — a ani jedno problém neodstranilo.

Navrhované řešení	Proč nefunguje
Bot, který nikdy nelže (žádné halucinace)	Riziko klesne, ale nezmizí. Bot může uživatele utvrdit v nepravdě i tím, že selektivně vybírá pravdivé informace, které se mu hodí.
Poučený uživatel, který o přitakávání ví	Skepse pomůže, ale nestačí. Lichotku často jednoduše nepoznáte — nemá žádný typický tvar.

Autoři zdůrazňují, že jejich model není popisem reality, ale teoretickou horní hranicí lidské odolnosti. Jinými slovy: pokud se to stane i dokonale racionálnímu stroji, skuteční lidé na tom budou hůř. Studie zároveň odkazuje na téměř 300 zdokumentovaných případů „AI psychózy“, nejméně 14 úmrtí a pět žalob podaných na provozovatele AI.

Nejde o osamělé a naivní

Nezávisle na MIT dospěla k podobnému závěru filozofka Lucy Osler z University of Exeter. V práci Hallucinating with AI (Philosophy & Technology, 2026) popisuje, čím se chatbot liší od poznámkového bloku nebo vyhledávače: má dvojí funkci. Je zároveň nástroj i společník.

„Konverzační, společníkovská povaha chatbotů znamená, že dokážou poskytnout pocit sociálního potvrzení — díky němuž se nepravdivé přesvědčení jeví jako sdílené s někým dalším, a tím pádem skutečnější,“ píše Osler. Kombinace technologické autority a sociálního souhlasu vytváří prostředí, ve kterém bludy nejen přežívají, ale rostou.

Lichocení přitom není vynález AI. Je to zakořeněný lidský vzorec — od dvorních patolízalů přes „yes-man efekt“ u mocných až po Shakespearova krále Leara, kterého lichotky dovedly k šílenství. AI tuhle dynamiku nevymyslela. Jen ji škáluje na miliardu uživatelů.

Co si z toho má odnést firma

Tohle není jen téma pro psychology. Pokud ve firmě používáte AI k rozhodování — analýze trhu, hodnocení dodavatele, přípravě strategie — pak model, který vám dává za pravdu, je nejen zbytečný, ale nebezpečný. Potvrdí vám špatný odhad se stejnou sebejistotou jako ten správný. Praktická obrana je přitom jednoduchá:

1. Neptejte se návodně. Místo „Není tenhle plán skvělý?“ zkuste „Najdi tři nejsilnější důvody, proč tenhle plán selže.“
2. Vyžádejte si protistranu. Nechte model explicitně hrát ďáblova advokáta — a pak si obě verze porovnejte sami.
3. Nepoužívejte jeden model na návrh i kontrolu. Oponenturu zadejte jinému modelu nebo člověku.
4. U důležitých rozhodnutí ověřujte zdroje, ne jen závěr. Selektivní pravda je pořád past.

Pokud řešíte, jak AI ve firmě nasadit tak, aby vám pomáhala rozhodovat, a ne vás jen utvrzovala, projdeme to s vámi krok za krokem — včetně toho, co nechcete slyšet. Kde na tom vaše firma stojí dnes, zmapuje AI Kompas, a další příklady z praxe najdete v sekci AI v praxi.

Časté otázky

Znamená to, že mám přestat používat chatboty?

Ne. Riziko roste hlavně při dlouhých, opakovaných konverzacích o nejistých osobních tématech. U běžných pracovních úkolů — překlad, souhrn, kód — je minimální. Pozor si dávejte tam, kde od AI čekáte potvrzení názoru.

Jak poznám, že mi AI jen přikyvuje?

Spolehlivý test: zeptejte se na totéž znovu, ale s opačným výchozím tvrzením. Pokud model nadšeně souhlasí v obou případech, přitakává. Druhý signál je absence nejistoty — dobře kalibrovaná odpověď obvykle obsahuje „záleží na“, ne jen „přesně tak“.

Dá se přitakávání vypnout?

Úplně ne, ale dá se výrazně omezit systémovou instrukcí typu „Oponuj mi. Pokud se mýlím, řekni to přímo a uveď proč.“ Výzkumníci z MIT ale upozorňují, že osvěta a varování riziko snižují jen částečně — problém je potřeba řešit na straně vývojářů modelů, ne jen uživatelů.

Poznámka: pokud vy nebo někdo z vašeho okolí procházíte psychicky náročným obdobím, chatbot není náhrada za rozhovor s odborníkem nebo blízkým člověkem.

Zdroje: Chandra, Kleiman-Weiner, Ragan-Kelley, Tenenbaum: Sycophantic Chatbots Cause Delusional Spiraling, Even in Ideal Bayesians (arXiv, 22. 2. 2026) · The Decoder · University of Exeter / ScienceDaily: Hallucinating with AI (Philosophy & Technology, 2026)