AI přečetla svitek zasypaný Vesuvem. Nikdo ho neotevřel

V červnu 2026 přečetl tým Vesuvius Challenge poprvé v historii celý svitek z Herculanea — papyrus zasypaný výbuchem Vesuvu v roce 79 n. l., který od té doby nikdo neotevřel. A ani otevřít nemohl: žár erupce svitky zuhelnatěl, takže při jakémkoli fyzickém rozbalení se rozpadnou na prach. AI je rozvinula virtuálně, jen ze snímků rentgenového tomografu. Svitku se přitom nikdo nedotkl.

Svitek s označením PHerc. 1667 se stal prvním z asi 600 dochovaných nerozbalených svitků, který byl přečten od začátku do konce. Ukázalo se, že jde o filozofický text v řečtině.

Co přesně se povedlo

Vesuvius Challenge je otevřená soutěž ve strojovém učení a počítačovém vidění, kterou v březnu 2023 založil americký technologický investor Nat Friedman spolu s profesorem Brentem Sealesem z University of Kentucky. Cílem je přečíst knihovnu Villy dei Papiri — jediné antické knihovny, která se dochovala vcelku.

Čísla k srpnu 2026:

• 45 naskenovaných svitků a fragmentů
• 1 svitek přečtený celý (PHerc. 1667)
• 600+ svitků stále nerozbalených
• 1 837 000 USD už vyplacených na odměnách
• 2 140 000 USD v otevřených cenách, z toho 1 milion USD za Grand Prize 2027

Mezi novými nálezy je 70 dosud neznámých sloupců z díla O neřestech, kniha 1 epikurejského filozofa Filodéma. Další svitek, datovaný mezi roky 200 a 300 př. n. l., vydal zhruba 1,5 metru čitelného textu ve 20 sloupcích — jde o nejstarší svitek z Herculanea, který se takto podařilo přečíst.

Nejsilnější částí příběhu je tempo. Podle vedoucí papyroložky projektu Federiky Nicolardi z Univerzity Federica II v Neapoli se ještě nedávno dařilo z jednoho svitku získat kolem 10 % sloupců. Během jediné noci před ohlášením tým virtuálně rozvinul další svitek v celé délce — asi 140 sloupců textu. „Ještě před rokem by nám všem přišlo šílené věřit, že se podaří kompletně a nedestruktivně přečíst celý svitek se stovkami sloupců,“ řekl Seales na konferenci v Neapoli.

Jak to technicky funguje

Postup má tři kroky a každý z nich je jiný problém:

1. Sken. Svitek projde rentgenovou počítačovou tomografií. Výstupem není text, ale 3D mrak voxelů — mapa hustoty materiálu.
2. Virtuální rozvinutí. Algoritmus musí v tom mraku najít jednotlivé vrstvy papyru, poskládat je do souvislé plochy a narovnat. Tam, kde jsou vrstvy slepené nebo natržené, to selhává — proto je plná automatizace pořád otevřený problém.
3. Detekce inkoustu. Nejtěžší část. Antický uhlíkový inkoust má na rentgenu prakticky stejnou hustotu jako papyrus, takže je na skenu okem neviditelný. Neuronová síť se učí na fragmentech, kde inkoust vidět je, a naučené vzory pak hledá uvnitř zapečetěných svitků. Zatím se ho podařilo najít na 9 ze 45 naskenovaných svitků.

AI tu tedy nic „nevymýšlí“. Rozpoznává stopy, které v datech objektivně jsou, ale jsou příliš slabé na to, aby je člověk uviděl.

Proč to zvládl dav, a ne jedna laboratoř

Zajímavější než technologie je organizační model. Projekt vsadil na tři věci, které jdou proti běžné akademické i firemní praxi:

• Otevřená data. Skeny, kód i modely jsou veřejně dostupné. Kdokoli s notebookem a znalostí strojového učení může zkusit vyhrát.
• Peněžní ceny místo grantů. Platí se za výsledek, ne za záměr. Průběžné odměny se udělují každý měsíc, takže zpětná vazba je rychlá.
• Rozdělení problému na kusy. Segmentace, rozvinutí a detekce inkoustu jsou samostatné soutěže s vlastními cenami. Nemusíte vyřešit celý problém, abyste přispěli.

Tým, který na začátku roku 2024 získal první Grand Prize, tvořili studenti a nezávislí vývojáři — ne velký výzkumný ústav. A protože je vše otevřené, každé zlepšení se okamžitě šíří dál.

Co si z toho může odnést běžná firma

Herculaneum je extrémní případ, ale vzorec za ním je docela obyčejný: data existují, jsou nečitelná, a proto je nikdo nepoužívá. Skoro každá firma má vlastní verzi zapečetěného svitku — dvacet let starou projektovou dokumentaci v papírových šanonech, ručně psané servisní protokoly, naskenované faktury bez jednotné struktury, přepisy hovorů s klienty, fotky ze staveb. Informace tam jsou. Jen se k nim nikdo nedostane.

Praktický rozdíl oproti roku 2020 je v tom, že rozpoznávání textu a struktury už dávno není projekt na rok. Dnes jde často o týdny — a začít se dá jedním konkrétním archivem, ne rovnou celou digitalizací firmy.

Druhé poučení je ještě přenositelnější: rozsekejte problém na části, které jde vyhodnotit samostatně. Vesuvius Challenge nezadával „přečti knihovnu“. Zadával „najdi deset písmen na ploše 4 cm²“. Firemní AI projekty ztroskotávají přesně ze stejného důvodu, z jakého by ztroskotalo zadání „přečti knihovnu“ — nikdo neumí říct, kdy jsou hotové.

Pokud u vás takový nevyužitý archiv leží a nevíte, jestli se do něj vyplatí pouštět, ozvěte se nám do Praxia. Úvodní konzultace je zdarma, projdeme to s vámi krok za krokem a řekneme vám i to, kdy dává větší smysl do AI nejít. Kde už umělá inteligence ve firmách reálně funguje, ukazujeme v sekci AI v praxi.

Co bude dál

Grand Prize 2027 nabízí milion dolarů týmu, který kompletně rozbalí a zpřístupní jeden ze 13 zapečetěných svitků. Uzávěrka je 25. června 2027. Vedle toho běží ceny za první písmena nalezená v nových svitcích a za odhalení titulu svitku PHerc. Paris 4.

A pod Herculaneem stále leží nevykopaná část Villy dei Papiri, kterou podle archeologů mohou skrývat další svitky — možná i latinská část knihovny, po níž se marně pátrá od 18. století.

Časté otázky

Kdy byl přečten první celý svitek z Herculanea?

V červnu 2026. Svitek PHerc. 1667 se stal prvním, který byl virtuálně rozvinut a přečten od začátku do konce. Oznámeno to bylo 25. června 2026 na konferenci v Neapoli.

Jak může AI přečíst svitek, který nelze otevřít?

Svitek se naskenuje rentgenovou počítačovou tomografií. Software v 3D datech najde jednotlivé vrstvy papyru a narovná je do plochy. Neuronová síť pak v datech hledá stopy uhlíkového inkoustu, který je na skenu pouhým okem neviditelný. Svitek přitom zůstává fyzicky nedotčený.

Dá se stejná technologie použít komerčně?

Přímo virtuální rozvinutí ne — je to úzce specializovaný nástroj. Přenositelný je ale princip. Strojové učení dnes běžně čte dokumenty, které klasické OCR nezvládá: ručně psané záznamy, špatné skeny, formuláře bez jednotné struktury nebo staré archivy. Data i kód Vesuvius Challenge jsou navíc veřejně dostupné, takže se z nich dá učit.

Zdroje: Vesuvius Challenge, Greek Reporter, National Geographic